Březnové čtení

Višně byly prvním ovocem, které jsme sušili a hned druhým ovocem byla jablka.

Měli jsme v té době malé děti a jablka na chroupání se hodila. Úplně první jablka jsme zkusili si usušit v obecní sušárně v Zastávce u Brna, kde v roce 2006 ještě fungovala. Prakticky to bylo tak, že jsme si doma připravili nakrájená jablka do nádob a ty jsme dovezli do sušárny, kde nám je usušili.

Vlastní sušárnu na menší množství ovoce jsme měli až od roku 2007. To jsme pak už na vánoce sušili jablka sami s manželovými rodiči. Manžel s tchánem jablka odjádřincovali a krájeli na kolečka a já s tchýní jsme je rovnali na síta do sušárny. Vše jsme dělali po práci a děti za námi z domu běhaly, kdy už budeme hotovi. Poprvé, když jsem viděla těch 60 kusů sít, která se měla naplnit, tak jsem spráskla ruce, co to bude koleček jablek.

Dneska jsme se vypracovali ke zručnosti a 60 kusů sít naplníme ve dvou za 3 hodiny. Množství jablek se zpracuje 130kg. To jen pro zajímavost.

Jablka jsou jedním z nejvýznamnějších zdrojů pektinových látek, které jsou schopny vázat a zneškodňovat těžké kovy. Pektiny brzdí rozvoj škodlivých mikroorganismů ve střevech, normalizují proces trávení. Jablko má tedy řadu léčivých účinků. Dále podporuje vylučování cholesterolu z organismu. Doporučují se jako prevence onemocnění střev. Zpevňují stěny cév, snižují jejich křehkost. Obsahují velké množství vlákniny.

Pro mě je jablko superpotravina a v zimě je konzumuji každý den. V sušárně je využíváme ať už sušená nebo čerstvá k výrobě dalších výrobků. O tom ale zase příště.